10. července 2014 v 20:53 | Schleichkonik
|
Ahoj...Ano, já se doopravdy dokážu vyjadřovat občas až nesmysluplnými komentáři a články, ale prosím, buďte tak laskaví, a omluvte mě. Po dnešním dnu je toho na mě až přes můj limit. A abych něják normálně začala, napíšu vám sem, proč mám vlastně takovouto náladu...
Dnes jsem si opět vzpomněla na Aronka, mého pana učitele...Ano, každý si teď asi vybaví, že to byl( a pořád je) krásný 18ti letý hafling, který už má od dětí a všech oprýskané sedlo, špinavou uzdečku. Protože se na něm učí děti a začítečníci. Já se na něm učila též, a i přesto, že mi ternérka nabízela profesionálnější koně, nedokázala jsem opustit jeho hřbet. Už to bude rok, co ho znám. Proto mu se vší úctou a čestí přeji, ať je pořád tak dokonalý a v jeho sedle zůstanou navždy otisky pozadí všech, kteří ho měli rádi =). No ale pryč od krásných povídaček, nastal zlom...
Už na něm nejezdím...opustila jsem stáj, z osobních důvodů, a teď si říkám...jak jsem mohla být tak naivní, proč jsem všechen ten pláč nepřekonala?! Ale to už se asi nevrátí...Ledatak, že bych začala jezdit do dvou stájí, což by byl asi problém, že bych za jeden víkend u koní platila 500 Kč, a to je pro většinu rodin finančně moc draho a pro nás tedy také...A když jsem před 14 dny zkusila novou kobču Galopku v nové stáji, rázem jsem si uvědomila, že vlastně neexistuje hezčí místo, než na koňském hřbetě. Přesto mi přes obličej přejela kapka potu, a rázem jsem se zapotila celá. Oči se mi zaskleněly, a měla jsem co dělat, abych zadržela pláč. Vzpomněla jsem si na Arona, na ten jeho krásný cval, jeho dlouhou hřívu a důvěřivé oči. A dnes tomu nebylo jinak. Vytvářela jsem video, kde jsem mu přála vše nejlepší, mělo to být video veselé- na památku. A vzniklo z toho černobílé, z fotek skládající se dokument se smutnou hudbou, a to už jsem začala brečet jak želva. Je těžké opustit nejlepšího kamaráda.
K tomu se stalo pár nepěkných věcí okolo mě a mého kamaráda, no rozešli jsme se...A ulevilo se mi, to pochopí asi každý. Konečně svoboda..Tak mi to chybělo, a uvědomila jsem si- Na co kluka, když mám koně? =)
Potřebovala jsem se vypsat a nakonec pár pěkných fotek mě a Aronka ☺
Aronku, forever in my heart, doufám že tě ještě někdy uvidím ♥♥♥♥♥♥♥
Poslední fotka z drezurní práce =)
PS: Můj sed nekomentujte, holt moje jezdecké zkušenosti jsou na bodu mrazu..=D
Je to dojemné...
Já jsem opustila mého milovaného poníka, ale naštěstí se s ním můžu vídat. Moc ti přeji, aby ses s Aronkem ještě někdy viděla!