Ale..Přemluvila jsem mamku, a začala jsem jezdit do malé, soukromé stáje, na shetlandovi western...Inu, poník, který měl zhruba 120 v kohoutku mamce připadal jako 2 metrový tažák. Western mě však nebral, chtěla jsem něco víc...adrenalin, jakého bych v životě nedosáhla, létat! Prošla jsem poté 2 stájemi, které však chtěly pouze jízdu na lonžce, téměř rok. Na to jsem hned mamce odsekla, že to ne...Dlouhý výběr, těch nejdokoalejších stájí, přímo pro mě byl neúspěšný...Všechno moc daleko, a ty zchátralé stodoly v našem okolí nebylo třeba navštěvovat. Až jednou...Jsem našla díky kamarádce JK Dick Lipí. Zde jsem zůstala asi třičtvrtě roku, ale byla to docela dost drahá záležitost...
A nyní jsem našla svůj ráj...Rodinnou stáj v B. Lhotě. Možná že nemají nejdokonalejší stáje, dvůr je špinavý a jízdárna je ukrytá. Ale ...To mám nejraději. Hodné lidi a koňáky, kteří sedli do sedla už ve 3 letech! To je můj nynější trenér :) A koně klidní :)
Občas jsem měla chuť se vším seknout, protože se mi nedařilo..
Ale neúspěch je základ velkého úspěchu!:)
Toto je můj příběh s koňmi :)



A teď ti závidím já, protože doteď nemám kde pořádně jezdit :/ snad se brzo dočkám mám vyhednutou jednu stáj kde mají noriky už jen kontakt nebo se tam nějak poptat :)
U toho JK Dick Lipí jsem se docela zasekla
DDD jako fakt DICK?
D